Oma kriegt heute drei Stengel

Můžeme nás spolupaminkou. - No, až podle toho, až uvidím, co uvidím.

Tak teď jste sami. - No.

No. - No.

A si to tady takhle průměříš. - Tak si to pomrkní.

Podhledu. Možná.

No. - To byl úplně nekrájíš.

A když je takhle se tělo klopí, tak. - No.

No. - No.

Jen tnou odsvojila, abych tady. - Počkej.

Neposunula. - Pobuduji.

No. - Já tě už to už zanechám, ale boj.

Máme hlusné. - Tady?

No. - No.

Takže když jste tak lásky bájčí.

To by bylo super. - Pojeme vlohořívat.

Mám, co ty to umyjíš.

Můžu.

Můžeme tady tři?

Takže já si naposlednu, jo?

Vláda, neznáš, že ty tři?

Vláda má skrničku, když si najednou sednu.

Jo.

Takže když si najednou sednu.

Jo.

Ještě sednou.

Věru, cože, jo?

A pohlas naposlenka.

Jo.

No. - Tak už se několo vyberá.

Tak už se několo vyberá.

Tak.

Vystřídáme to. - No.

Budu se držet. - No.

Vynou.

Vynou.

Já se nesednu tady. - Tak.

Nesednu. - Tak dále.

Hele. No.

Takže to je asi čkáč.

Jo to je vono. - Jo.

Jo. - Hej. - No.

No.

Můžu.

Můžu.

Můžu. - Můžu.

Tak. - Tak.

Spět na plošívku.

Až si ho přidržíš pěkně.

Tak.

Jo. - Jo.

Tak už normálně to teďka...

...